Terčino údolí pod hradem Nové Hrady není jen přírodní, ale také technická památka
První parkové úpravy v dnešním Terčině údolí, které bývalo dříve loveckou oborou, započaly roku 1756. Záhy po svatbě s majitelem Novohradského panství Janem Nepomukem Buquoyem (1765) se úprav parku ujala Terezie Buquoyová, rozená Paarová. V několika etapách zde vybudovala na základě inspirací, které načerpala při svých cestách po Evropě, jeden z nejstarších krajinářských parků u nás. V první fázi vznikl noblesní sezónní zámeček, zvaný Modrý dům, snad podle modře glazované střešní krytiny, (od povodně v roce 1937 ruina), na který navazoval pravidelně uspořádaný květinový parter. Vedle Modrého domu se nacházela ještě jeho samostatně stojící kuchyně, na konci květinového parteru pak malý zemědělský dvůr jako hospodářské zázemí domu. Na jeho místě vznikl v roce 1788 zahradní pavilon Václavovy lázně, pojmenovaný na počest Terezina otce Jana Václava Paara. Při tom byly pravidelné květinové záhony přeměněny zpět na louku. Ve Valon cheri (v Krásném údolí), jak údolí Terezie nazvala ve své korespondenci, také postupně vyrostla celá řada drobných staveb, obvyklých pro krajinářské parky té doby: čínský altán, švýcarská chata, holubník a především umělý vodopád, poprvé připomínaný v roce 1782. Nás bude dnes zajímat právě ten. Podobně jako vodní mlýny je napájen náhonem z říčky Stopnice. Náhon, který měří 720 metrů, začíná malým splavem na řece Stropnici. Ten přes regulační stavidlo odklání stanovenou část vody pro vodopád. Přes vyrovnávací rybníček tok náhonu pokračuje jen s minimálním spádem „přírodním“ korytem aby posledních 128 metrů překonal v žlabu z kamenných desek, či přímo vytesán do skály. Někomu může tato část oprávněně připomínat koryto levády na vzdáleném ostrově Madeira. Za poslední zatáčkou se žlab prudce lomí do chrliče, jenž nechá vodu v úchvatné přírodní scenérii padat po skále celých 13 metrů, aby se vrátila zpět do hlavního toku řeky Stopnice. Koryto náhonu vodopádu je sice přístupné, ale jeho prohlídka, vzhledem k možnému riziku pádu, není pro každého. Vodopád v Terčině údolí nebyl jediným umělým vodopádem v Nových Hradech. Již dříve byla při výjimečných příležitostech v zámeckém parku pouštěna voda na nevelký vodopád, jehož pozůstatky pečlivý pozorovatel odhalí v parku dodnes a to západně od budovy novohradského zámku. Podobný umělý vodopád, jako je ten v Terčině údolí, mohli v 19. a počátkem 20. století obdivovat například také návštěvníci krajinářského parku v Krásném Dvoře. Na rozdíl od našeho vodopádu je ten krásnodvorský několik desítek let bez vody.