Historie a stavební podoba hradní studny

     Životně důležitou součást každého středověkého hradu představovala studna, která zajišťovala trvalý přísun pitné i užitkové vody pro jeho obyvatele. Studna novohradského hradu, která se nachází na jižní straně hradního nádvoří, byla vybudována patrně v druhé polovině 14. století krátce poté, co hrad získávají páni z Rožmberka. Se svou hloubkou 34 metrů patří k nejhlubším studnám na jihočeských hradech a vyniká rovněž svým unikátním technickým provedením.

     Studna je v historických pramenech poprvé uváděna v roce 1390, kdy byla na nádvoří vyhloubena strouha, jíž odtékala voda z dřevěného koryta u studny. Blízký a vydatný zdroj kvalitní vody vyžadovala zejména hradní kuchyně nacházející se v přilehlé jižní části nádvoří, později se k ní připojil i vrchnostenský pivovar vybudovaný v 16. století u zadní brány.

     Již v průběhu 18. století však přítok spodní vody slábl a nevyužívaná studna byla využívána k ukládání stavebního a jiného odpadu. V roce 1798 bylo ústí z větší části zasypané studny uzavřeno cihlovou klenbou a ukryto pod povrchem nádvoří. Funkci vodního zdroje převzala kamenná kašna stojící na nádvoří dodnes, do níž byla voda přiváděna zřejmě potrubím z města. K znovuotevření staré studny došlo až v průběhu druhé světové války, kdy byla na hradě umístěna posádka německé armády. Současná podoba studny s kamenným soklem a vysokou kovanou mříží je až výsledkem úprav hradního nádvoří v 80. letech 20. století.

Archeologický výzkum studny v roce 2010

     Archeologický výzkum studny spojený s jejím geodetickým zaměřením a dokumentací byl vyvolán záměrem vyčistit studnu od několikametrových sedimentů a využívat ji opět jako zdroj užitkové vody. Studna je vytesána ve skále až do hloubky 34 m, kde do ní tektonickou poruchou mezi dvěma druhy hornin proudí spodní voda. Studna má dvě technické úrovně – její svrchní patro je tvořeno rozměrnou čtvercovou šachtou o rozměrech 3,85 × 3,88 m, která v hloubce 12 m přechází v kruhový půdorys o průměru 2,5 m. Studniční šachta je obezděna z nasucho kladených žulových kvádrů, jejichž vnitřní strana je obloukovitě přitesána tak, aby kvádry vytvářely ve studni dokonalý kruh.

     V průběhu archeologického výzkumu bylo postupně vytěženo více než šest metrů zásypu, který tvořily jak provozní studniční sedimenty, tak odpadní vrstvy tvořené převážně stavební destrukcí. Z výplně studny bylo získáno velké množství nálezů z několika historických období od pozdního středověku až do 20. století.

     Nálezově nejbohatší bylo samotné dno studny, z něhož pochází početný soubor předmětů z doby od konce 15. století do poloviny 17. století. Tvořilo jej několik desítek mincí, drobné šperky, bronzové pečetidlo, kulky do mušket, jídelní příbor či kostěné hrací kostky. Mezi nálezy z raně novověkých vrstev ze 17. – 18. století vyniká několik dřevěných okovů na čerpání vody (džbery), které přečkaly pád do studny bez výraznějšího poškození. Kromě stavební keramiky bylo pak ve vrstvách stavební destrukce nalezeno několik železných klíčů, dřevěné kuželky s koulí, zlomky keramiky a kuchyňský odpad. Po opětovném otevření studny v době druhé světové války ji využívala německá posádka k ukládání nejrůznějšího odpadu. Zejména při svém odchodu z hradu v roce 1945 němečtí vojáci naházeli do studny součásti své výzbroje a výstroje jako palné zbraně, dýky, polní lahve, příbory apod. Čilý turistický ruch z konce 20. století dokumentují předměty, které do studny úmyslně i neúmyslně padaly návštěvníkům hradu – stovky drobných mincí, brýle či dětské hračky. Mnoho z uvedených archeologických nálezů je k vidění ve výstavní síni hradu.