Obnovy

Hospitál Kuks –⁠ čelní pohled

Národní památkový ústav spravuje více než stovku areálů s množstvím objektů, které zpřístupňuje veřejnosti a dílem je využívá i pro svoji administrativní a další provozní činnost. Nejedná se jen o zámky a hrady, ale také o hlubinný důl, venkovský statek, bývalé kláštery, vily a další objekty. Sídla územních odborných pracovišť ve všech regionech se nacházejí v objektech s památkovou ochranou. NPÚ každoročně investuje nemalé finanční prostředky do obnovy svěřených objektů. Pro náročnější obnovy využívá i finanční podporu z programů Evropské unie nebo tzv. Norských fondů.

Následující rozcestník vás nasměruje na obnovu, která vás zajímá. Stačí kliknout na vybranou možnost.

Hrad a zámek Bečov nad teplou, projekt Relikviář sv. Maura (1991–2002)

Věž Jakobínka, projekt Rekonstrukce věže Jakobínka (2013–2019)

Hrad Karlštejn, projekt Klenot české země (2016–2022)

Klášter Kladruby, projekt Život v řádu (2016–2022)

Obnova Hospitálu Kuks, projekt Granátové jablko (2009–2015)

Hrad Kunětická hora, projekt Kunětická hora Dušana Jurkoviče – básníka dřeva (2016–2021)

Sídlo NPÚ, ÚOP v Ostravě, (2010–2015)

Zahrady hradu Pernštejn, projekt Vrchnostenská okrasná zahrada (2014–2020)

Klášter Plasy, projekt Obnova opatské rezidence (2020–2023)

Selský dvůr u Matoušů v Plzni-Bolevci, (2019–2021)

Zámek Slatiňany, projekt Šlechtická škola v přírodě (2015–2020)

Zámek Sychrov, projekt obnova oranžérie (2009–2011)

Zámek Telč, projekt Růže Vysočiny (2020–2023)

Zámek Uherčice, projekt Šlechtické sídlo jako divadelní scéna (2016–2021)

Zámek Veltrusy, projekt Schola naturalis (2008–2015)

Vila Stiassni, projekt Centrum obnovy památek architektury 20. století (2012–2014)


Hrad a zámek Bečov nad teplou, projekt Relikviář sv. Maura (1991–2002)

Bečov nad Teplou – Relikviář sv. Maura

Bečovský zámek prezentuje ojedinělou památku nacházející se na našem území. Relik­viář sv. Maura pochází ze 13. století a byl vyroben pro benediktinský klášter ve Florennes, v dnešní Belgii, pro uložení ostatků sv. Maura. Do českých zemí se dostal po francouzské revoluci, kdy jej odkoupil majitel bečovského panství Alfréd de Beaufort-Spontin. Na konci války Beaufortové ukryli relikviář pod podlahu hradní kaple. Znovu nalezen byl až v roce 1985 ve zbídačeném stavu. Podnětem pro hledání byl zájem amerického obchodníka Dannyho Douglase o odkoupení neurčené historické památky, ukryté na území Československa. Po řadě expertiz a vyjasnění majetkových vztahů započalo roku 1991 restaurování relikviáře pod dohledem plzeňského pracoviště památkového ústavu. V čele týmu stáli přední čeští restaurátoři Alena Nováková a Andrej Šumbera. Restaurátorský proces probíhal 11 let a byl uzavřen v roce 2002. NPÚ od roku 2021 představuje historii, znovuobjevení a restaurování relikviáře v nové expozici ve zrekonstruovaném Pluhovském paláci. Expozice je součástí rozsáhlé obnovy oceněné prestižním oceněním Europa Nostra jako Projekt konzervace a prezentace.

Zpět na rozcestník obnov


Věž Jakobínka, projekt Rekonstrukce věže Jakobínka (2013–2019)

Jeřáb na vrcholu věže Jakobínka

Jakobínka je jediným pozůstatkem zaniklého areálu tzv. Horního hradu v Rožmberku nad Vltavou. V roce 2012 věž získal NPÚ a již od následujícího roku probíhala její rekonstrukce za použití historických stavebních a řemeslných postupů. Projektu předcházel stavebně-historický průzkum a výzkum vyobrazení středověkých stavebních postupů inspirovaný kresbami a plány z Codexu Atlanticus Leonarda da Vinci. Vznikla replika středověkého jeřábu, která byla 14 metrů dlouhá a 7 metrů vysoká. Jeřáb na vrcholu věže byl poháněn lidskou silou a otáčel se kolem své osy. Konstrukce vřetenovitého lešení v délce více jak 400 metrů obtáčela věž. Z místních zdrojů se ručně připravovaly dřevěné prvky pro stavbu lešení a jeřábu. Následovaly opravy zdiva, vnitřních dřevěných konstrukcí i restaurování cihlové klenby. Doplněny byly kamenné krakorce, které se zřítily při požáru v roce 1522. Obnovu završila rekonstrukce ochozu, zastřešení věže ručně štípaným šindelem a osazení střechy plechovou makovicí s poselstvím dalším generacím. Příkladný postup obnovy získal v roce 2021 čestné uznání poroty Europa Nostra za mimořádný přínos k zachování a posilování hodnot evropského kulturního dědictví The Special Mentions.

Zpět na rozcestník obnov


Hrad Karlštejn, projekt Klenot české země (2016–2022)

Karlštejn –⁠ suterén Císařského paláce, expozice Tesařství

Rekonstrukce Karlštejna pomohla realizaci dlouhodobého plánu obnovy hradu, definovaného již v roce 2014. Projekt probíhal v několika částech hradu současně a za plného návštěvnického provozu. Během tříleté rekonstrukce bylo v budově Purkrabství na nádvoří vybudováno návštěvnické centrum s pokladnami a prodejem suvenýrů a občerstvení. Po mnoha desetiletích byl vyřešen problém zastaralého prodeje vstupenek z okénka do nádvoří. Současně byl rehabilitován suterén Císařského paláce, kde byly od 50. let 20. století nevhodně umístěny toalety pro návštěvníky a zastropeny železobetonovou konstrukcí. Suterén byl v rámci projektu obnovy vyčištěn, železobetonový strop odstraněn a vybudován strop trámový. Na jižním parkánu vzniklo moderní hygienické zázemí pro návštěvníky se vstupem přes obnovený suterén pozdně gotického sklepa zaniklé budovy na nádvoří. Zpřístupněny byly také tři expozice – tesařských a kamenných prvků a expozice vinařství. Stavba přinesla několik drobných objevů, např. původní středověké schodiště na nádvoří, které si vyžádalo změnu původní koncepce nástupního schodiště. Celá rekonstrukce je však pouze první z mnoha kroků, směřujících k celkové obnově národní kulturní památky hradu Karlštejn.

Zpět na rozcestník obnov


Klášter Kladruby, projekt Život v řádu (2016–2022)

Kladruby –⁠ nový konvent –⁠ instalace zimního refektáře

Současnou podobu získal kladrubský klášter, založený pravděpodobně roku 1115 za vlády Vladislava I. v době, kdy v jeho čele stáli opat Maurus Fintzgut, který byl zvolen v roce 1701, a jeho nástupce Josef Sieber. Proměnou ve stylu barokní gotiky podle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichela prošel klášterní kostel, Kilián Ignác Dientzenhofer zase vtiskl podobu novému konventu, čtyřkřídlému paláci, na kterém se pracovalo ještě v 2. polovině 18. století. Rozvoj kláštera ukončilo jeho zrušení císařem Josefem II. v roce 1785. Pozdější úpravy (přestavba na pivovar) zahájily devastaci této výjimečné památky, která pokračovala až do 60. let 20. století. K zásadnějším opravám bylo přistoupeno až v 70. letech 20. století v době, kdy klášterní areál převzalo do správy Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni, předchůdce dnešního NPÚ. V rámci projektu „Život v řádu“ došlo nejen ke stavební obnově kladrubského areálu, ale také k instalaci dvou nových prohlídkových tras. První z nich, Klášter, ukazuje stav těsně před zrušením kláštera, včetně instalací výbavy známé z inventářů. Prezentována je činnost v průběhu dne, roku a také celého života mnicha od jeho vstupu do kláštera. Součástí obnovy stavby byly i zahradnické práce v prostoru rajského dvora s výsadbou rostlin. Druhá trasa s názvem Zámek je věnována rodu Windischgrätzů, především pak Alfrédovi I. a Eleonoře. Nové prohlídkové trasy se poprvé veřejnosti představily se zahájením návštěvnické sezóny 1. dubna 2023. Projekt „Život v řádu“ navázal na revitalizaci Jižní zahrady, která proběhla v letech 2013–2014 s cílem vytvoření klidové plochy s květnatými lukami, velkým ovocným sadem se starými druhy jabloní, hrušní a třešní a se zákoutími na březích pivovarských rybníků.

Zpět na rozcestník obnov


Obnova Hospitálu Kuks, projekt Granátové jablko (2009–2015)

Hospitál Kuks –⁠ barokní lékárna

Hospitál v Kuksu, původně domov pro přestárlé veterány, který nechal postavit na počátku 18. století František Antonín hrabě Špork, sám syn vestfálského vojáka, je ojedinělým souborem staveb v portfoliu památek ve správě NPÚ zpřístupněných veřejnosti. Na počátku nového tisíciletí byl stav areálu neuspokojivý, plně se využívala pouze jeho třetina. Národní památkový ústav se rozhodl s využitím finančních prostředků z Integrovaného operačního programu realizovat projekt s názvem Granátové jablko. Symbolem a názvem projektu se stalo granátové jablko, znak řádu milosrdných bratří – bývalých správců hospitálu, který je zároveň symbolem zmrtvýchvstání a znovuzrození. Většinu částí areálu, jež byly včleněny do projektu, nebylo možno vzhledem ke kritickému stavu důstojně využívat ke svému účelu a ani vzezření exteriérů nebudilo v řadě ohledů dobrý dojem. Zamýšlené projektové aktivity Národního památkového ústavu a dalších zúčastněných partnerů daly vzniknout nové kompozici, která navazuje na historicky jasně interpretovatelné uspořádání a ctí památkovou podstatu a hodnotu areálu. Přípravná fáze projektu započala pod vedením Ing. Oldřicha Peška již v roce 2009 a k ukončení celé rekonstrukce došlo roku 2015. Výsledkem je vznik prohlídkového okruhu prezentujícího historii rodu Šporků a fungování hospitálu od jeho výstavby až do současnosti s popisem nejdůležitějších artefaktů barokního umění: restaurovaným cyklem nástěnných maleb Tance smrti, kostelem Nejsvětější Trojice, lapidáriem s alegoriemi Ctností a Neřestí z dílny Matyáše Bernarda Brauna a lékárnou U Granátového jablka. Revitalizace se dočkaly i plochy nádvoří a do zahrady za hospitálem se vrátilo 144 bylinkových záhonů. Bývalá sýpka po rekonstrukci obnovila funkci stravovacího zařízení pro návštěvníky. Nedílnou součástí provozu areálu se stalo výukové centrum, jehož poslání spočívá v edukační činnosti na bázi aktivního dialogu mezi přednášejícím a posluchači. Blok obsadil téměř celé jihozápadní hospodářské křídlo, kde v přízemí vznikl divadelní sál a v 1. patře kabinety a učebny. Realizace obnovy areálu v Kuksu získala nejedno prestižní ocenění, ale je nutné zdůraznit to nejprestižnější, a to hlavní cenu Grand Prix Europa Nostra udělenou v květnu 2017.

Zpět na rozcestník obnov


Hrad Kunětická hora, projekt Kunětická hora Dušana Jurkoviče – básníka dřeva (2016–2021)

Kunětická hora –⁠ Jurkovičův palác

Počátky hradu na Kunětické hoře jsou datovány do 14. století. Roku 1491 se dostává do majetku Pernštejnů a přichází jeho generální přestavba. Později hrad pozbyl významu a chátral. Na počátku 20. století započaly záchranné práce podle plánů Dušana Jurkoviče. V letech 2018–2021 se zde v rámci projektu „Kunětická hora Dušana Jurkoviče - básníka dřeva“– uskutečnila rekonstrukce nepřístupného Jurkovičova paláce s novou vestavbou a zastřešením a obnova šesté brány. Obnovena byla rovněž prvorepubliková dřevěná veranda nyní sloužící jako nové návštěvnické centrum.

Souběžně byl na hradě realizován projekt „Kunětická hora – Divadlo na hradě i v podhradí“ ukončený v roce 2023. Ten byl zaměřen na restaurátorské práce a obnovy hradního paláce, čímž se jeho severní křídlo historicky poprvé zpřístupnilo veřejnosti. V paláci byly vytvořeny konstrukce umožňující využití prostor pro kulturní akce. Došlo též k modernizaci expozic, řada z nich je tematicky ozvučena (řinčení zbraní či zpěv vodního ptactva). Současně byl revitalizován přírodní amfiteátr v podhradí.

Zpět na rozcestník obnov


Sídlo NPÚ, ÚOP v Ostravě, (2010–2015)

ÚOP Ostrava –⁠ exteriér

Od roku 2004 probíhalo hledání nového sídla pro ostravské územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu. Po nerealizovaném projektu přestavby nových koupelen na Dole Hlubina padla volba na objekt bývalého objektu Okresního sociálně-zdravotního ústavu. Společným úsilím generální ředitelky NPÚ Naděždy Goryczkové a tehdejšího ředitele ostravského pracoviště Miloše Matěje se jej podařilo získat Národnímu památkovému ústavu v roce 2010. Budova byla vystavěna v letech 1931–1933 podle projektu Karla Roštíka, který na prováděcí dokumentaci spolupracoval s architektem Jaroslavem Stockarem-Bernkopfem. Roku 1939 byla budova předána německé tajné státní policii (gestapu), jež v hlavním křídle zřídilo své sídlo. Za války byla poškozena bombardováním, a poté nešetrným užíváním sovětskou a československou armádou. Po válce se do objektu přestěhoval Okresní ústav národního zdraví a následně byla budova užívána ke zdravotnickým účelům – sídlilo zde ředitelství nemocnice a ordinace lékařů. Neutěšený stav přinutil Národní památkový ústav připravit projekt komplexní obnovy tohoto památkově chráněného objektu zaměřený na obnovení původní hodnoty funkcionalistické architektury. Rekonstrukce včetně všech přípravných prací započala v roce 2011 a byla oficiálně ukončena v červenci 2015. Vznikla tak nejen opravená kulturní památka dokládající meziválečný rozmach ostravské architektury, ale i zázemí pro prezentaci vědecko-výzkumných aktivit NPÚ, pořádání přednášek a krátkodobých výstav. Součástí obnovy byla rovněž adaptace moderní přístavby pro potřeby depozitáře archeologických nálezů. Před budovou pracoviště se nachází železobetonová socha Směrník akad. sochaře Václava Uruby z roku 1969, která vznikla jako součást koncepce železničního nádraží v Havířově. Město Havířov se rozhodlo plastiku odstranit, avšak díky občanské iniciativě se podařilo toto významné dílo veřejného prostoru zachránit.

Zpět na rozcestník obnov


Zahrady hradu Pernštejn, projekt Vrchnostenská okrasná zahrada (2014–2020)

Pernštejn –⁠ Čínský pavilon

Obnova komplexu zahrad byla ojedinělou příležitostí navrátit místu uměleckou hodnotu a přiblížit veřejnosti zahradní kulturu jako součást kulturního dědictví. Zahrada, rozkládající se na jihozápadním svahu hradního kopce a v údolní nivě pod ním, je svým pojetím, obsahem a umístěním mimořádná. Projekt obsahoval celkovou obnovu areálu hradního parku a lesoparku zahrnující vedle arboristických zásahů do historické zeleně a nových výsadeb i obnovu architektonických prvků – obnovu původních terénních úprav, rozsáhlé sítě cest, vyrovnávacích schodišť, vyhlídkových rondelů, teras a do terénu svahu řezané svislé barokní osy s přilehlým bazénem, obnovu všech saletů, nik, bazénu s fontánou, poustevny se sklepem, obelisku, kenotafu, haltýře, bastionu i sochařské výbavy. Kompletně byla obnovena anglo-čínská zahrada s mostky a čínským pavilonem, včetně zdí a oplocení, výsadba štěpnice, veškeré historické oplocení parku z 18. století včetně obnovení vstupních bran a propojovacích branek do lesoparku. Znovuvybudovány byly vodní rozvody pro bazény a vodotrysk a došlo i k obnově teras po bývalých sklenících.

Zpět na rozcestník obnov


Klášter Plasy, projekt Obnova opatské rezidence (2020–2023)

Plasy –⁠ zámek Metternichů

V červnu 2023 byla dokončena obnova opatské rezidence kláštera Plasy, což je významný krok k celkové revitalizaci klášterního areálu. Obnovena byla budova Starého opatství, Nová prelatura a část zahrad. Obnově předcházel archeologický výzkum, který přinesl řadu objevů, mj. podzemní středověkou chodbu nebo jímku ukrývající předměty vypovídající o každodenním životě mnichů na přelomu 17. a 18. století. Výraznou proměnou prošel interiér Nové prelatury v prvním patře, kde je instalována nová prohlídková trasa s názvem Zámek Metternichů. Areál kláštera se vyvíjel od poloviny 12. století a byl velkolepě přestavován na přelomu 17. a 18. století architekty Jeanem Baptistou Matheyem, Kiliánem Ignácem Dientzenhofferem a Janem Blažejem Santini-Aichlem. V posledních dvaceti letech se podařilo opravit krovy a střešní plášť konventu, zkvalitnit hlavní prohlídkovou trasu, zachránit či opravit část freskové výzdoby interiérů konventu, vytvořit Studijní depozitář mobiliárních fondů i nové pokladny s odpovídajícím sociálním zázemím a pokračovat v průzkumu a obnově unikátního vodního a vzdušného systému. V současné době se pokračuje s opravami budov sýpek s patrovou gotickou kaplí a hodinovou věží nebo předpolí prelatury a na záchraně altánu s arkádovou chodbou.

Zpět na rozcestník obnov


Selský dvůr u Matoušů v Plzni-Bolevci, (2019–2021)

Bolevec – obytné stavení po rekonstrukci

Mimořádně hodnotný selský dvůr U Matoušů se nachází na bolevecké návsi v Plzni. Historie dvora sahá do 1. třetiny 17. století. Svoji dnešní podobu ale získal na počátku 19. století. Tvoří jej velké obytné stavení s komorovou částí, chlévy a stáje pro koně a stodola se sýpkou pro zpracování a uchování úrody. K usedlosti patřily rozlehlé hospodářské pozemky a zahrada s ovocným sadem. Ani selskému dvoru U Matoušů se nevyhnuly represe související s komunistickou kolektivizací venkova. V letech 1952–1989 ho spravovaly různé organizace včetně JZD a areál postupně chátral. Podnět k zahájení celkové obnovy dvora přišel v roce 2004, kdy jej od soukromých vlastníků vykoupilo město Plzeň. Od roku 2007 je ve správě Národního památkového ústavu. Po dokončení vyklízecích a zajišťovacích prací nechal NPÚ zpracovat projekt kompletní obnovy památky, jejíž součástí byl i návrh expozice věnované životu na statku na přelomu 19. a 20. století. Rekonstrukce byla zahájena v roce 2019. Obytné stavení prošlo citlivou obnovou zahrnující opravu krovu, fasád a všech truhlářských prvků (pavlač, schodiště, dveře, vrátka, okna včetně okenic). Na střechu byla navrácena došková krytina ze žitné slámy. Za přispění restaurátorů byly opraveny všechny místnosti objektu. Kompletně byly obnoveny podlahy ze starých prken, dlažby a povrchy stěn včetně výmalby. V obytném stavení se nachází hlavní prohlídková trasa, která prezentuje život statkáře a jeho rodiny na konci 19. století. Ve stájích proběhlo statické zajištění základů a kompletní obnova interiérů. V přízemí vznikly prostory pro návštěvnický provoz včetně toalet. V patře se nachází depozitář a prostory pro odborné badatele. Zahradu statku s ovocným sadem doplnily nové stromy a výsadby užitkových keřů. Vysázeny byly také trvalky, používané v lidovém léčitelství, a cibuloviny, které zjara zkrášlí plochu sadu.

Zpět na rozcestník obnov


Zámek Slatiňany, projekt Šlechtická škola v přírodě (2015–2020)

Slatiňany –⁠ exteriér

Areál ve Slatiňanech, součást krajinné památkové zóny Slatiňansko-Slavicko, tvoří budova zámku s navazujícím anglickým parkem o rozloze 16 hektarů a drobnou architekturou. Od roku 2001 je národní kulturní památkou. Celý areál i prohlídkové trasy se postupně svou prezentací navrátily do období kolem roku 1900, které představuje nevýznamnější dějinnou epochu v historii této památky, dobu Františka Josefa z Auerspergu. Obnoveny byly i okolní stavby – kuželník, voliéra, altány s lavičkami, kaplička i roubenné stavby dětského hospodářství. Došlo k obnově sítě cest a k vysázení 244 stromů. Celková obnova parku zabránila nejen degradaci architektonicky i přírodně hodnotného areálu, ale poskytla zároveň efektivní možnosti jeho prezentace a využití pro kulturní a vzdělávací účely. To se týkalo především dětského hospodářství, které v minulosti sloužilo k výchově šlechtických dětí, jež v této miniatuře statku pěstovaly zeleninu, staraly se o drobné zvířectvo a učily se hodnotě lidské práce. Součástí projektu bylo také vytvoření moderního bezbariérového návštěvnického centra se zázemím a obnova zámecké budovy včetně venkovní lodžie a balkonu.

Zpět na rozcestník obnov


Zámek Sychrov, projekt obnova oranžérie (2009–2011)

Oranžerie –⁠ exteriér po obnově

Státní zámek Sychrov je vyhledáván nejen pro prohlídkové trasy vlastního zámku, ale také pro anglický zámecký park. Architektonickou dominantou parku je budova oranžérie vybudovaná v letech 1831 až 1835 a následně upravená podle projektu Josefa Pruvota, který schválil Kamil kníže Rohan roku 1852. Stavba realizovaná ve stylu italské novorenesance se svým architektonickým výrazem vymyká ostatním stavbám sychrovského zámeckého areálu, které nesou rukopis novogotiky. Vlastní objekt oranžérie ve východní části parku byl na přelomu tisíciletí v havarijním stavu. Její obnova, podpořená z tzv. Norských fondů, proběhla v letech 2009 až 2011 a vrátila této významné stavbě její lesk, kterým se v minulosti kochali například císařové Ferdinand V. Dobrotivý nebo František Josef I. Dnes objekt oranžérie umožňuje návštěvníkům posezení v kavárně i na terase, kde si mohou užít výhled na zámecký park i samotný zámek a je též využíván pro rodinné oslavy, svatby či jiné soukromé i společenské události.

Zpět na rozcestník obnov


Zámek Telč, projekt Růže Vysočiny (2020–2023)

Telč –⁠ Modrý sál

Zámek v Telči se v červenci 2023 opět otevřel veřejnosti po třech letech stavebních a restaurátorských prací, kdy byl dokončen projekt revitalizace spolufinancovaný z evropských fondů. Takto rozsáhlé obnovy se památka světového dědictví UNESCO dočkala po třech čtvrtinách století. Opotřebovaným dojmem působila fasáda, nosné konstrukce a krovy zámku. Problémem byla zastaralá technická síť – rozpad původní kanalizace a podmáčené spodní vrstvy nádvoří, což způsobovalo vzlínání vlhkosti do obvodových zdí. Nedostačující bylo též elektronické zabezpečení zámku, chyběla požární signalizace. Projekt zahrnoval obnovu části starého gotického hradu, jižního křídla, kaple Všech svatých, části renesančního křídla, sklepů starého hradu a hospodářské budovy bývalého zámeckého pivovaru. Dokončení přineslo též moderní návštěvnické centrum v bývalé černé kuchyni a dvě nové prohlídkové trasy. Jedna zavede návštěvníky do expozice Zámecké muzeum, která mapuje méně známou historii města a zámku, druhá do bývalého zámeckého pivovaru, kde se nachází expozice Poklady za oponou. Revitalizací prošla i zámecká zahrada. V arkádách byly obnoveny omítky a zaniklé malby, obnovou prošla síť cest. Vše doplňují nové květinové záhony a zprovozněná kašna.

Zpět na rozcestník obnov


Zámek Uherčice, projekt Šlechtické sídlo jako divadelní scéna (2016–2021)

Uherčice –⁠ Apartmán knížete Odoarda

Státní zámek Uherčice přešel do majetku československého státu v roce 1945, když byl zkonfiskován jeho majiteli, jímž byl Oktavian Bruno kníže Collalto et San Salvatore. Správu zámku, od kterého byl oddělen velkostatek, spravovalo postupně několik institucí. Vzhledem k blízkosti státní hranice jej více než deset let využívaly jednotky pohraniční stráže. V roce 1992 jej stát dokonce zařadil na seznam památkových objektů určených k prodeji. Vyvedení z majetku státu však nebylo realizováno a zámek do své správy převzal Památkový ústav v Brně, který začal s jeho postupnou obnovou. Projekt byl zaměřen na vzorovou památkovou obnovu nejhodnotnějších a zároveň nejohroženějších částí zámeckého areálu státního zámku Uherčice a jeho kvalitní prezentaci a zpřístupnění veřejnosti. V rámci památkové obnovy, dokončené v roce 2021 a zahrnující vstupní křídlo s oplocením před hlavní bránou, arkády ve vstupním nádvoří, obě vnější schodiště a severní průčelí hlavního nádvoří, vyhlídku na severní straně zámku, rehabilitaci všech interiérů severního a části západního křídla s Banketním sálem, kašnu v rozáriu a romantickou zříceninu, v parku došlo též k vytvoření návštěvnické infrastruktury či k pracím v zámeckém parku. Veřejnosti zpřístupněné interiéry jsou vybaveny dobovým mobiliářem i kachlovými kamny, v konírně byla zřízena stálá expozice o historii zámku. Nové expozice, nová prohlídková trasa, bezbariérový přístup – to vše zkvalitňuje návštěvnický komfort na této dlouho neobjevené památce.

Zpět na rozcestník obnov


Zámek Veltrusy, projekt Schola naturalis (2008–2015)

Veltrusy –⁠ letecký pohled

Celkově neutěšený stav zámeckého areálu na přelomu 20. a 21. století byl především výsledkem celospolečenských změn po druhé světové válce, jeho kořeny jsou však mnohem starší. Na špatném stavu parku se podepsal lesnický způsob hospodaření, spojený s výsadbou nevhodných porostů, zejména rychle rostoucích jehličnanů. K podstatné a osudové změně pak došlo v letech 1893–1894, kdy bylo regulováno koryto Vltavy. Vybudováním jezu a prohloubením toku byl zámecký kanál natrvalo oddělen od přirozeného spojení s řekou a tak zbaven zásobování vodou. Tím se zcela změnily poměry v areálu a její nejatraktivnější prvek, vodní tok, oživující rozlehlý park, se stal pouze zavodněným příkopem. Na začátku padesátých let byly sice opraveny hlavní zámecké budovy, na dlouhou dobu to však bylo vše. V roce 2002 došlo k zasažení a poškození lokality záplavami při povodni, která byla patrně co do velikosti největší povodní v celé historii zámeckého areálu. Vzhledem k nutnosti provést okamžitě záchranné práce ve velkém rozsahu bylo současně nutné urychlit přípravy na již dříve chystanou celkovou obnovu místa. V rámci projektu „Schola naturalis“ neprobíhala pouze obnova jednotlivých částí zámeckého areálu (severozápadní křídlo zámku, konírna, oranžérie, severní stáj, hájenka, ovčín, cestní síť s mostky, vodní kanál a další), ale objekty se staly zázemím pro výukové centrum pro implementaci Evropské úmluvy o krajině, neboť všechny principy, o nichž úmluva hovoří, zde byly intuitivně použity již 200 let před jejím vznikem. Centrum zahájilo svůj provoz v roce 2015 a od té doby nabízí především edukační programy pro mateřské, základní i střední školy.

Zpět na rozcestník obnov


Vila Stiassni, projekt Centrum obnovy památek architektury 20. století (2012–2014)

Vila Stiasnni –⁠ exteriér

Vila Stiassni byla postavena v letech 1927–1929 podle návrhu architekta Ernsta Wies­nera pro rodinu židovského textilního továrníka Alfreda Stiassni. Ta však v domě žila jen devět let, než byla nucena uprchnout před nacisty. V socialistickém Československu měla vila přívlastek „vládní“, neboť sloužila jako luxusní hotel pro zahraniční hosty, často prezidenty a velvyslance. Po sametové revoluci intenzivní využití pokračovalo, ovšem bez jakékoliv údržby. Roku 2009 zchátralý objekt získal NPÚ a o rok později začala jeho obnova. Rehabilitována byla meziválečná podoba domu, některé místnosti však upomínají i na pozdější úpravy. Zachovány jsou například materiálově výjimečné koupelny přestavěné roku 1980 podle projektu Kamila Fuchse. Restaurován byl dochovaný mobiliář – krása řemesel první republiky se mnohdy objevila až po sejmutí novodobých nátěrů a čalounění. Vila dnes slouží jako house-museum přístupné návštěvníkům a je v ní také umístěna Šlapetova knihovna s fondy zaměřenými na architekturu 20. století. V obnovené zahradě vyrostla nová přednášková a výstavní budova využívaná především Metodickým centrem moderní architektury, které v areálu sídlí.

Zpět na rozcestník obnov


Národní památkový ústav stojí i před dalšími výzvami. Zahajovány jsou projekty obnovy státního zámku v Litomyšli či hospodářského dvora v Zákupech. Z nejnovějších akvizic je potřeba zmínit pražskou Invalidovnu či zámek Janovice u Rýmařova, u kterých NPÚ provádí průzkumy a zahájil práci na dokumentacích, jež povedou k jejich celkové rekonstrukci a k zpříjemnění návštěvnického komfortu.